Dobrý den, je to tak těžké?!
Otevřít dveře, současně i pusu a pozdravit? Myslím, že to patří k základnímu vychování. Když už je někdo tak busy, že nemůžete promluvit, tak alespoň pokývnutí hlavou nebo úsměv bohatě postačí.
Nevím čím to je, ale dosti značné procento lidí, kteří přijdou do kavárny tuto schopnost nemají, nedokáží pozdravit. Přitom to není tím, že by třeba náhodou měli něco důležitějšího na práci nebo snad neuměli mluvit. Je to prostě tím, že jsou asi jen tím, že je to doma maminka nenaučila. Pozdravit, když někam přijdou. Dokonce jsou tací, kterým nestojíte ani za odpověď a to je teprve sranda.
I v případě, že se můžete přetrhnout a vyřizujete objednávky jednu za druhou, neustále se usmíváte a jste milí. Dokonce se usmíváte na "roztomilé" děti, které běhají po kavárně zatímco jejich rodiče si dávají už druhou decinku vínečka a je jim jedno, že jejich miláčkové málem upadly na schodech. Nandáváte dorty na talířky a snažíte se, aby vám náhodou neupadly na zem. Děláte kávu, snažíte se o latte art a v průběhu tohoto všeho se vždycky na vteřinku zastavíte, usmějete a pozdravíte nově přicházející hosty.
A co oni na to?
Podívají se vás, nehnout ani brvou a jdou se posadit. Už pouhý fakt, že se na vás podívají je vlastně výhra, ale není to všechno. Dost často se stane, že se na vás ani nepodívají a vy si potom kladete otázku, zda - li jste vůbec vidět.
Posuneme se dál, jak jsem již napsala, hosté si jdou sednout. HA, HA. To by to ovšem nebylo jen tak. Může nastat několik situací.
A) Hosté mají rezervaci, ale neřeknou vám to, protože ani nepozdravili, tak proč by se tedy obtěžovali se sdělováním svého jména a faktu, že si rezervovali místo. Vy pro ně máte nachystaný stoleček, který si předem vybrali, ale nakonec si sednou jinam. Vy to ale nevíte - protože neřekli, že už dorazili - a zmíněný stolek hlídáte před jinými hosty v domnění, že ti, kteří si ho zarezervovali se objeví a budou se chtít posadit.
B) Hosté nemají rezervaci, je plno. Ale to jim nevadí a zasednou první volný stolek..hádáte správně, stolek, na kterém JE rezervace. Vy nevíte, kdo je kdo, protože vás nikdo ani nepozdravil a vy prostě nevíte. Náhle ovšem přijde host a řekne, že má rezervaci na jméno XY na čas 00.
Nastává situace, kterou nesnášíte. Podíváte se po place a zjistíte, že zarezervovaný stolek je obsazený někým, kdo ani nepozdravila zjevně je negramotný a nevidí nápis rezervace se jménem a časem.
VY tedy stojíte přes trapnou situací a je jen na vás jak to uděláte. Hosté čekají, že pod barem máte ještě jedno tajné místo jen pro tyto případy. Vždy, když je potřeba vyndáte nový stůl a je po problému. Ti bystřejší z vás jistě pochopili, že takhle to bohužel nefunguje.
Takhle bych mohla pokračovat na milion řádků, ale byla by to už jenom nudná repetice toho stejného. Dostávám se tedy na konec svého článku. Jsou lidé, kteří nepozdraví ani při odchodu. To už je jen taková třešnička na dortu.
Jak píšu vždycky, nechci všechny házet do jednoho pytle, stále převládá většina lidí, kteří jsou milí, popřejí vám také hezký den, usmějí se a pozdraví, když za sebou zavírají dveře. Což je mimochodem taky docela problém sám o sobě. Zavírání a otevírání dveří. Když jsou zavřené, tak logika nám jistě napoví, že bychom je měli zpět zavřít. Ale ne ne ne, bohužel, některým jedincům tahle logika uniká, proto když opouští kavárnu, tak nechají dveře dokořán.
Prosím vás, když někam přijdete, tak pozdravte. To samé platí o tom, když odněkud odcházíte, pozdravte.
Díky.
A.
Žádné komentáře:
Okomentovat